Kde nás potkáte?

Tak tu máme další akci, tentokrát Svatomartinské oslavy v Jaroměři. Jezdíme tam rádi, jsou tam svým způsobem svérázní lidé, i když je jasné, že ne všichni jsou z Jaroměře. Organizačně se jedná o menší jarmark spíše zaměřený na konzumaci jídla a hlavně pití, o čem svědčil i velice dlouhý stánek s nabídkou svatomartinských vín. Věřím, že bylo co ochtunávat, protože kolem našeho stánku stále proudili lidé se sklenkami v ruce.

Řada lidí přišla i s dětmi, které na našem stánku rádi vidíme, a ty si odnášely pro štěstí malého andílka. Slyšeli jsme i řadu pochval na naše výrobky, což opravdu potěšilo. 

Součástí akce byl i kulturní program, jako tradičně se na podiu vystřídaly různé žánry, ale dnes o tom musíme poznamenat trochu víc. Je bohulibé, že se pořadatelé snaží zviditelnit hlavně místní kapely. Ovšem například proti dožínkám byla jejich úroveň výrazně slabší. Upřímně? Jako muzikantovi se mi občas dělalo mdlo, manželce jsem záviděl, že jí jednu chvíli na jedno ucho vypnul sluch, a nebo jsme střídavě zoufali a hledali cestu domů, kdy i stánek jako by to nemohl poslouchat a chtěl využít náhlý poryv větru a utéct k autu a odjet pryč. Nebudu jmenovat kapely, protože o těchto podle komentátora oblíbených a úspěšných kapelách jsem slyšel poprvé, a doufám, že až na dvě výjimky i naposled. 

Úvodní vystoupení patřilo nějaké ženské country dvojici, hra na kytaru odpovídala mým pokusům v 5. třídě základní školy, jeden rytmus, ale když se nevejdu se zpěvem do dob, tak si prostě přidám, jednou dvě doby, jindy 3, někdy dokonce 2 a půl! Kytaristé to znají - zpívám, a potřebuji se nadechnout, tak ruka dvakrát přejede přes struny, a pak pokračuji. Lidi, jsem basák, jsem zvyklý ctít rytmus, a tady jsem opravdu trpěl. O podivně slepených textech na rádoby country témata a falešném zpěvu ani mluvit nebudu.

Po nich následovala středověká muzika, a chlapi dámám ukázali, jak má fungovat správný rytmus. A to nebyly vůbec jednoduché rytmy! Paráda, klobouček dolů.

Pak následovala nějaká slavná kapela, která snad vydala CD, fakt dobrá, alespoň podle moderátora. Byla dobrá, tak někam do baru, kde by nevadilo, že jejich skvělé písničky téměř vydávané za vlastní jsou vlastně zkomolenými hity z pop žebříčků. Stejně tak i jedna z následujících kapel hrála hity, tentokrát v sestavě samohrajka, klarinet a zpěvačka. Bože. Mezi nimi vystoupila kapela s repertoárem Erica Claptona, šlapalo jim to, ale lidi z toho moc odvázaní nebyyli, protože ty skladby prostě neznali. Až na výjimky. 

Nakonec jsme slyšeli ještě jednu coutry sestavu, a ta nám trochu napravila chuť. Opravdu dobří muzikanti a vynikající zpěvy ve vícehlasech připomínali kombinaci Plavců a Roberta Křesťana. Balzám na duši i uši, i když country jinak neposlouchám. No a to už byla většina stánkařů pryč, drobně poprchávalo, a tak jsme taky sbalili a jeli domů. Tak příště v polovině prosince v Josefově!