Kde nás potkáte?

Moc se nám vstávat nechtělo, ale nájezd byl opravdu brzy a cesta trvala téměř hodinu. Překvapením bylo, že už většina stánků stavěla, a sehnat místo bylo docela těžké.

Potom začali chodit první lidé, a v průběhu dne jich chodilo čím dál víc. Ale jen chodilo. Ten postřeh jsme neměli jen my sami, ale i u jiných stánků, bylo vidět, že z dopoledne jsou spokojeni tak možná prodejci punče a pečiva. Odpoledne se to začalo lepšit, ale i tak to byl jeden z výdělečně slabších jarmarků, spíš jeden z nejslabších, alespoň z našeho pohledu.  

Jako tradičně se zde zabývám i kulturní složkou jarmarku. Na začátek to bylo vystoupení nějaké swingové kapely, to docela šlo, a pak nastoupili tři trubači. No musel jsem se jít podívat, co to je zač, abych věděl, koho si jednou pozvat na funus. Nezlobte se na mě, ale i z rychlých a veselých skladeb udělali totální utahaný funus. Viki to posoudila tak, že se z toho u ní projevila deprese. To není dobré hodnocení.

Velice hezké bylo naopak vystoupení Martina Růži. Při hlasové zkoušce jsem si myslel, že to je zpěvačka s nízko postaveným rozsahem, takže třebaa skladba od Adele seděla perfektně. Potom jsem šel pro horkou hrušku a sanice mi spadla až na zem - on to zpívá chlap? Perfektní, nebyl pro něj problém dát Gotta i Věru Špinarovou (ano, z filmu Tenkrát na západě skladba Jednoho dne se vrátíš, fakt perfektně). No a pak přijel Mikuláš s anděli a čerty, a po nadílce se končilo. 

Mimochodem, na plakátech mají již tradičně velbbloudy. A tak jeden vozil děti i zde.